· Kdo to napsal?
První indicií, že informace není pravdivá, je, že zpráva není podepsaná. Pokud je novinář co k čemu, tak je ochoten si za svou prací stát, a vsadit na článek svoje jméno. Pokud se podíváte na solidní deníky a časopisy, internetové nebo tištěné, tak každá novinka, sebetitěrnější sloupek, je podepsaný alespoň zkratkou autora.
· Kde to vyšlo?
Médií je dnes plno, od těch velkých až po malé, nezávislé weby. Je potřeba říci, že to, že je nějaký deník velký, ještě neznamená, že se nemůže plést. V minulosti už mnohokrát došlo k tomu, že i tradiční, velké zpravodajské servery se nechaly napálit. Myslet byste měli i na to, že každá stránka má nějakého vlastníka, a ten někdy může výrazně zasahovat do obsahu. Nicméně, pokud se nějakou senzační zprávu dočtete pouze na jediném malém blogu, o kterém nevíte, kdo ho vlastní, buďte opatrní. Zeptejte se sami sebe: „Tohle je naprostá bomba. Jestli je to pravda, proč o tom nikdo jiný, v čase kdy se média přetahují o každého čtenáře, neinformuje?“ Samozřejmě, někdy je to prostě tak, že zpráva je tak čerstvá, že na ni ještě nikdo nestačil zareagovat. Častěji to ale bývá tak, že jste narazili na fake news, která velkým portálům nestojí za pozornost.
· Satira a humor
Na internetu je dost lidí, kteří se baví testováním toho, čemu všemu jejich čtenáři uvěří. Pokud si chcete být jisti, že autor svoje dílko myslel vážně, podívejte se na jména, čísla a na články okolo. Satiru dost často prozradí vyjádření lidí s absurdními jmény. Opravdu lze věřit, že vyjádření o mistrovství světa v kutálení sudů do vrchu poskytl novináři muž jménem Váleč Koulivý? Navíc, když se dotyčná zpráva nachází hned vedle článku o pozitivním účinku zábalů ze syrové cibule na lidské zdraví? Takže pokud se něco takového dočtete, pousmějte se a jděte dál. A nebo se v diskuzi pod článkem bavte rozhořčenými reakcemi těch, kdo na zprávu naletěli. A rada na závěr: hlídejte si kalendář. Novináři apríl milují a nikdy si nenechají ujít příležitost si ze čtenářů vystřelit.